Systémy pro úsporu energie jsou výsledkem mezinárodní spolupráce a vychází z odborných znalostí

v oboru technické zařízení budov a z velkého počtu instalovaných různých zařízení ve více evropských zemích

Dle návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické náročnosti budov

bod 6

Podíl budov na konečné spotřebě energie v Unii činí 40% a jejich podíl na emisích skleníkových plynů spojených se spotřebou energie činí 36%, přičemž 75% budov v Unii je stále energeticky neúčinných.Největší podíl na vytápění budov má zemní plyn, který představuje přibližně 42% energie spotřebované na vytápění prostor v sektoru bydlení. Druhým nejdůležitějším fosilním palivem pro vytápění je ropa, která představuje 14%, a uhlí, které představuje přibližně 3%.

Snížení spotřeby energie v souladu se zásadou „energetické účinnosti v první řadě“ prováděné v souladu s doporučením Komise (EU) 2021/1749[14]a

využívání energie z obnovitelných zdrojů v sektoru budov proto představují důležitá opatření nutná ke snižování emisí skleníkových plynů a energetické chudoby vUnii. Snížená spotřeba energie a zvýšené využívání energie z obnovitelných zdrojů zejména solární energie,také plní klíčovou úlohu při snižování celkové energetické závislosti Unie na fosilních palivech a především na dovozu, podpoře zabezpečování zásobování energií v souladu s cíli stanovenými v plánu REPowerEU integrovat energetický systém, přispívat k účinnosti systému, podporovat technologický vývoj a vytvářet příležitosti pro zaměstnanost a regionální rozvoj, zejména na ostrovech,ve venkovských oblastech a v obcích, které nejsou napojeny na sítě.

bod 12

Energetická náročnost budov by měla být vypočtena na základě metody, která se může doplnit na vnitrostátní,regionální a místní úrovni. Kromě tepelných vlastností zahrnuje další faktory, které hrají stále důležitější úlohu, např. zařízení pro vytápění aklimatizaci, využití energie z obnovitelných zdrojů, systémy automatizace a kontroly budov, rekuperace tepla z odpadních vod, větrání a chlazení, rekuperace energie, hydronické vyrovnávání, inteligentní řešení, prvky pasivního vytápění a chlazení, stínění, kvalita vnitřního prostředí, odpovídající denní světlo a návrh budovy.

Metoda výpočtu energetické náročnosti by neměla být založena pouze na ročním období, ve kterém je nutno vytápět nebo používat klimatizaci, ale měla by pokrývat roční energetickou náročnost budovy. Tato metoda by měla zohlednit stávající evropské normy. Tato metoda by měla zajistit zachycení skutečných provozních podmínek a umožnit použití změřené energie k ověření správnosti a v zájmu srovnatelnosti a měla by být založena na hodinových nebo kratších než hodinových intervalech. Metoda by také měla umožnit ověření předpokladů, z nichž výpočty vycházejí, včetně tepelných vlastností, významnosti, účinnosti systému a konfigurace ovládacích prvků, a to na místě, na dálku či na počítači v realizované budově.

Za účelem podpory využívání energie z obnovitelných zdrojů na místě, včetně střešních solárních panelů v souladu s Evropskou iniciativou pro solární střechy,– a mimo společný obecný rámec – by měly členské státy přijmout nezbytná opatření, aby byly v metodě výpočtu uznány a zohledněny přínosy maximalizace využívání energie z obnovitelných zdrojů na místě, ato i pro jiná použití (jako jsou dobíjecí stanice pro elektrická vozidla) s přihlédnutím k současné a budoucí kapacitě sítě.

bod 15

Požadavky na energetickou náročnost technických systémů budov by se měly vztahovat na celé systémy instalované v budovách, a nikoli na náročnost samostatných součástí, které spadají do oblasti působnosti nařízení týkajících se konkrétních výrobků v rámci směrnice 2009/125/ES[18]. Při stanovování požadavků na energetickou náročnost technických systémů budovy by členské státy měly ve vhodných případech, a je-li to možné, použít harmonizované nástroje, zejména zkušební metody, metody výpočtu a třídy energetické účinnosti zavedené na základě opatření, kterými se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369[19], s cílem zajistit soudržnost se souvisejícími iniciativami a v možné míře minimalizovat potenciální roztříštění trhu.

bod 18

Větší renovace stávajících budov bez ohledu na jejich velikost představují příležitost k přijetí opatření ke snížení energetické náročnosti, která budou efektivní z hlediska nákladů. Z důvodu nákladové efektivnosti by mělo být možné omezit minimální požadavky na energetickou náročnost na ty renovované části, které jsou pro energetickou náročnost budovy nejdůležitější, přičemž by měly zahrnovat otopné a chladicí soustavy. Členské státy by měly mít možnost si zvolit, zda definují „větší renovaci“ na základě procentního podílu plochy obvodového pláště nebo na základě hodnoty budovy. Pokud se členské státy rozhodnou definovat větší renovaci na základě hodnoty budovy, lze použít například hodnotu stanovenou pojistně matematickou metodou nebo stávající hodnotu založenou na nákladech na rekonstrukci, s vyloučením hodnoty pozemku, na němž budova stojí.